Kočičí oči – akce 10 % sleva pro vás a 10 % pro kočičky
Co a kdy Vás přivedlo k péči o opuštěné kočičky?
Začala jsem před necelými 4 lety dělat kastrační program. Do té doby jsem myslela, že jsem tzv. „psí“ člověk, protože kočky jsem moc neznala. Při odchytu nebylo kam dát nemocné, zraněné nebo kontaktní kočičky a koťata, a venku jsem je nechat nechtěla. Také nebyl nikdo, kdo by je léčil. Proto nakonec vzniklo depozitum. A já jsem zjistila, že mám ke kočkám velmi blízko. Učila jsem se od nich jejich reakce, psychiku a „jejich řeč“. Proto dnes také kladu důraz na výběr domova. Každá kočička je trochu jiná a je velmi důležité, aby byla spokojená.
Kolik jich v současné době máte?
Vždy je jejich počet kolem 40 a to je maximum naší kapacity. Volná klec nezůstane ani 24h. Hned je obsazena další kočičkou, která potřebuje pomoci.
To máte jistě hodně nabité dny.
Ano. Ráno nás čeká úklid depozita a dezinfekce. Mezitím odjíždím na veterinu, pokud jsou kočičky v léčbě, a ke kontrole zdravotního stavu. Někdy tam musím s nově přijatou kočičkou. Pak je krmení, karantény, podání antibiotik, injekcí atd. Přes den zařizuji rozvoz krmiva do lokalit, kde lidé krmí kočičky, které jdou na kastraci.
Sledujete i jejich zdravotní stav?
Pokud je některá nemocná, nebo si všimneme, že kočičky nejí, nejčastějším problémem jsou zuby a zánět dásní. V tom případě jedeme na veterinu k ošetření a špatné zuby jsou odstraněny. Snažím se mít v každé lokalitě několik lidí, aby dávali pozor na kočičky.
Nakonec je čeká kastrace?
Kastrací bezprizorních koček naše péče o ně nikdy nekončí. Někdy je zranění tak vážné, že musíme kočičku odvézt do Hradce Králové na kliniku s větší možností vyšetření. Mezitím si domlouvám zájemce na kočičky, večer odchyty koček na kastraci, dokud není zima. A pokud je někde večer i v noci zraněná nebo sražená kočička, volá mi městská policie a já kdykoliv jedu. Pak mám agendu jako vedení knihy příjmů, evidenci kontrol na veterině, zdravotní karty atd.
Jak mohou lidé, kteří by chtěli, pomoci?
Například je velmi důležité sdílení hledání domovů, velmi to pomůže. Mohou přispět finančně či nákupem krmiva. Kontakty i transparentní účet najdete na našem Facebooku. Také deky, ručníky a inkontinenční podložky. Těch máme obrovskou spotřebu do klecí.
Vidíte alespoň nějaký posun k lepšímu?
Posun k lepšímu je přáním všech útulků. Bohužel je situace rok od roku horší.
Je nějaký kočičí příběh, který Vám ulpěl v paměti?
Je naštěstí dost příběhů se šťastným koncem a na všechny často vzpomínám. Se všemi lidmi, kteří v příbězích figurují nebo mají v adopci takovou kočičku, jsem velmi často v kontaktu a mohu říci, že vzniklo až přátelství. A to je úžasné, dává to sílu nevzdat se.
Příběh „Bráškové z D1“ na našem Facebooku je jeden z těch opravdu silných.
A Vaše největší přání?
Úplně největší přání nás všech je, aby lidé nemnožili a kastrovali. Aby se starali hlavně v obcích o své kočky. Aby pochopili, že kočka není pastička na myši, potřebuje veterinární péči a nemusí rodit donekonečna. A aby skončilo vyhazování koťat – mnohdy i s jejich maminkou. Jednou snad přijde doba, kdy si řekneme, že je méně koček bez domova.
Přála bych si, aby v kočkách lidé neviděli pouze škodnou a zvíře, které je hodlá nakazit. Pouze 1 % koček je přenašečem toxoplasmosy. Člověk by navíc musel sníst její trus bezprostředně po vykonání potřeby kočky, nebo sníst kočku v podobě sushi, jinak se nenakazí. Větší nebezpečí je z tataráku a špatně omyté zeleniny.
Ráda bych, aby se kočka zařadila na seznam zvířat, která touží po člověku a nerodí se lidem naschvál.
